Fatefull angel

1. listopadu 2009 v 16:35 | Majka |  Vaše povídky
Další povídka je od Ebiky-chan. Naprosto kawaii povídka! No, povdívejte se sami=P!!!



Ač se může zdát, že to je povídka se špatným koncem, není jedno varovaní je to shounen-ai a takové urychlené yaoi.Dole pod oznámením jsou daná jména, která budou vést rozhovory po celou dobu dění v povídce jedno znamená, nejvyšší druhé budouctnost a ten třetí Zane, tak to je náš Fateful angel...mno tak snad si to uěžijete a i přes to jak je na mě nezvyklé pro jednorázovky má to jen šest stránek ve wordu.

Futurie(Budocnost)-Kurzivé
Higehest(Nejvyšší)-Tučné
Zane(Osud)-normální písmo


"Co se stane, když víme, že zemřeme?"
"Příjde on…"
"Kdo on?"
"No přeci osud sám ne?"

*

"Drakeu co se stalo?"

Unaveně jsem pohlédl do tváře své matky a opět se položil do polštáře s myšlenkou spaní neměl jsem chuť jí to vyprávět ještě jsem se s tím sám nevyrovnal.

To přece není fér proč já?proč né někdo jiný kdo by smrt samotnou i uvítal s otevřenou náručí, já mám přátele mám rodinu a měl jsem budoucnost, tak proč to neštěstí potkalo zrovna mě?

"Paní Histansová prosím poj´dte se mnou a nechce svého syna odpočívat popíšu vám nastalou situaci a obeznámí vás s jejím řešením, ale né tady a te´d váš syn potřebuje klid"

Máma se na mě vyděšeně podívala, ale nakonec mě políbyla na čelo odešla za doktoŕem, který jí právě asi v té chvíli , kdy se zavřeli dveře mého pokoje začal vysvětlovat, že bez transplantace srdce nepřežiju víc jak rok.

To je tak nespravedlivé proč já?

Hodiny ubíhali, dny ubáhaly , čas ubáhal jako voda a já stále ležel na lůžku neschopen pohybu jak sjem měl vyležené svaly, chtěl jsem se jít projít na čerství vzduch a protáhnout se teda, když jsem ještě mohl, ale oni mi to nedovolili říkali, že musím ležet aby se to ještě nezhoršilo říkali, že bych nemusel zvládnou ani chůzi na tož pak vlhkost vzduchu s přicházejícím podzimem a blížící se zimou.

Zatímco moji rodiče stále čekali a doufali v dárce, tak nikdo nepřicházel a po pár měsících jsem stratil naději i já.

Tohle si přeci nezasloužím, tak proč?co jsem udělal tak špatného?

*

"Přesně tak co se stane, když člověk udělá nevědomky špatnou věc a te´d za to musí nefér platit, i když o sám si ani neuvědomil, že udělal něco zlého?"
"Co by zaplatí za svou nevědomost vlastní životem."
"Ale proč životem přece by stačila budoucnost?"
"Nic není cenějšího než život a on musí být potrestán za své skutky."
"Vždy´t neví, že to udělala tak proč za to má platit?"
"Protože udělal moc špatné rozhodnutí a za ta se vždy musí platit."
"Je to hloupost!"
"Ano to je, ale je to tak."

*

Draek už pomalu strácel naději, že se najde nějaký dobrodinec nechtěl zemřít a už rozhodně ne teď a tady tak proč?

Pomalu se mu ta otázka začala hnusit.

Proč?

Proč?

Samé proč, ale odpově´d nikdy nepřichází.

Dveře se s vrznutím otevřeli a mladík na posteli otevřel své spánkem a teplotou zakalené oči.

"mami proč já?"

zašeptal plačtivě az oka mu uklouzla zrádná slzy, nechtěl plakat né před ní, ale dalo se jinak, když jeho srdce tížil žal?Bolest?utrpení?

Ne nedalo se, ne ne te´d.

"Tak proč umírám tak pomalu, proč mě necháváte trpět…Slyšíte vy nahoře?!!Proč to neskončíte aspoń rychle proč?!!!!"

zaječel až se celá nemocnice otřásla v základech.

"draeku klid , Draeku klid!"

Uklidňovala jej jeho matka houpala v náručí jakoby mu chtěla předat něco z jehí životní síly.

"to bude dobré neboj všechno bude v pořádku"

Draek té větě už nevěřil, už nevěřil nikomu přes sebou měl necelý půlrok života a on toho chtěl ještě tolik zažít a nedostane šanci.

*

"Ano to je dobrá otázka proč ho nezabijí hned?"
"Protože je jeho poviností trpět, až si vytrpí to co musí nastane tma a pro něj vysbozození snad se nad ním bohové smilují a pustí z očistce dřív než by tam měl strávit."
"To je špatné…"
"Nemůžeš se vzbouřit proti rozhodnutí bohů".
"Že ne?"
"Zane nedělej to víš co se stane , když se to nepovede."
"Ano vím, ale nemohu se na to dívat, ten hoch měl větší budoucnost než si kdokoli z nás dokáže představit."

*

"Věděla jsem, že se to stane, ale co bude příště uvidíme záři hvězd lásky, nebo se nás zmocní žal pro padlý osud chlapce jenž musel platit za hříchy, o kterých nemá ani ponětí, ale nezapomínejte je tady třetí osoba a ta je oba bude na své cestě doprovázet…budouctnost"

*

Najednou se otevřeli dveře, aloe Dreak se už ani neobtěžval otáčet hlavou už ani to nedokázal, i kdyby chtěl te´d utéci už by se mu to nepodařilo byl zmrzuačený byl melancholický a byl necitlivý na jakoukoli část svého těla a te´d se jen mohl modlit aby to tak nebylo navěky, nebo až do smrti, která se mákaždou chvíli přijít na návštěvu…už vykukuje z pozarohu a brousí si svou sekeru a ča se o to všichni snaží nemohou pomoci chlapci na lůžku jinak než-li pouhými slovy, ale jde pomoci opravdu jen slovy?A pokud ano…tak proč Dreakovi tato slova zatím jen ubližují a ještě nepomohly?

"Dreaku?"

někdo s ním zatřásl, ale on mu nevěnoval pozornosut už mu bylůo všechno jedno jen tupě hleděl před sebe a nevnímal nikoho a nic krom vlastních myšlenek a vlastního fntazií vytvořeného světa , kde se pozvolně procházel tichími uličkami a užíval si barvy podzimu, kde na jaře běhal po zelenajících se loukách a voněl nejrůznějími druhy plodů a květin, kde se v létě vyhřívá na sluníčku a opaluje svou už tak dost snědou kůži do ještě tmavší barvy jen aby vypadal co nejlépe, kde může chodit do školy a povídat a smát se s přáteli, kde by si mohl najít přítele a milovat ho usínat v jeho náruči, ale to mu nebylo dovolenoa on již pochopil, že jeho osudem je … smrt.

"Draeku!Probuď se našel se dárce!"

Zatřásla s ním opět jeho matka, ale jeho z jeho snění nevytrhla ani tato imformace, tolikrát u to již říkali a on měl z toho tolikrát tak velkou radost, že nechtěl opět opětovat svůj úsměv a děkovat všem bohům za ochotu, tentokrát se tak hnusně tupě a odporně nenechá nachatat na takovou lež.

Někdo na něj mluvil, ale on to nevnímal, bylo mu to mjedno.

"dreaku proím prober se nebo zavolám pana psychologa slyšíš?Musíš se přece probrat nejsi blázen tektokrát je to doopravdy našel se dárce, prosím Draeku prober se"

Žadonila jeho matka po tvářích jí kanula jedna slza za druhou, které jen zvýrazňovaly měnící se pocity v její tváři, nejdřív kapka zlosti, že si z ní její syn dělá srandu v takové chvíli, potom mamla orosenina překvapení, perla zděšení , slza strachu a krokodýlí déšť bolesti.

V tu noc se jeho matka sebrala a rozhodla se, že to takto nenechá odešla Dreak zůstal nehybně ležet.

Nevnímal, když ho někdo vzal do náruče a poločil na jiné lůžko ani, když mu do žíli vpíchli čirou tekutinu potom už si nepamatoval nic ani své představi.

Po několika měsících, když opět zaslechl ten vábný mužský hlas, který si tak oblíbyl si uvědomil co to dělá a jak hloupě se chová…tohle mu přeci nepomůže nemůže se přece uzavřít před světem.

Jeho oči se pomalu, ale jistě začali plnit uvědoměním a on vykkulil oči, když se rozhlédl po místě, které neznal.

"tak Draeku a půjdem papat"

Oznámil mu ten tak známí a milý hlas a při tom všem tak cizí, v tom se zamračil proč s ním mluví jak s malím dítětem?

Muž si k němu přisedl na postela no si ho začal prohlížet měl delší černé vlasy a zářivě zelené oči, vypracovanou postavu amilý úsměv na rtech.

Pokusil se něco říct, ale hlas mu jen zachrčel což asi postava muže nezaslechla a tak si tam něco dál míchal a při tom si jemě pobrukoval.

Dreak to ještě párkrát skusil, ale nestkal se s žádnou odezvou, pokusilse tedy pohnout, ale v tom jeho počáeční šok a zděšení rostlo, co se t…

Nestihl dopomyslet a ucítl jak je opřen proti mužově svalnaté hrudit, ucítil dlaň mírně mu otvírajíc ústa a po té ve svých ústech nějakou kaši neidentifikovatelné chuti a pachus hnusením si uvědomil že to musel polknou vzhledem k tomu, že mu to ten muž vrazil téměř qaž do krku.

Než se nadál takl opět již s plným žaludkem byl položen do měkkých peřin a zachumlán do pokrývky.

Muž se k němu sehnul a on s šokem zjistil, že byl právě políben.

"tak se brzo prober ty ospalče"

Uslyšel toužebný hlas jenž k němu pronikl za pevnou bariéru totálního šoku a po té jen uslyšel bouvhnutí dveří.

Zmateně se rozhlédl po pokoji, ale nic neviděl, měl nutkání dotknout se místa v koutcích svých rtů, kde ho stále šimral nedávno daný polibek,a le a´t se snažil jak chtěl nedokázal to.

Kde to jsem?A kdo je to zač?Co se to děje?Já chci odsud pryč…a-a kde je máma?Otec?

Co se děje co se to tu k sakru u všech čertů děje!

Dřív než si uvědomil co vlastně dělá tak se splna hrdla rozkřičel avšak znělo to jakoby nemocný člověk mluvil normální řečí normálním formálním tónem, ale bohatě to stačilo k tomu aby se rozrazili dveře a v nich se pbjevila postava toho muže.

Dreak na něj kulil svá obrovská modrá kukadla a vytřeštěně a hlavně vyděšeně zíral na to jak se k němu dotyčný přibližuje.

*
"Futurie, kde je Zane?"
"Omlouvám se milostivý pane,a le obávám se , že Zane poznal lásku"
"Opravdu a, kterápak z andělů je ta šťastná?"
"Kdepakanděl, ale prostý člověk odsouzen k smrti jen se podívejte a náhlédněte na vinu toho chlapce do minulosti"
"Ano máš pravdu chlapec byl neprávem odsouzena vypadá to, že právě tohle popudilo osud, budiž tomu tedy, jen doufejme ve vábnou budoucnost jen doufejme, že si jim nepžipravila něco hrozného"

*

Od prvotního šoku k přátelství a nakonec...

"Zane myslíš, že budu ještě někdy chodit?"

"Hmmm…"

Odpověděl černosvlásek jakože hravě zamračeně.

"Mno jakože doktor nejsem mnóóó, ale myslím, že psychycky jsi na tom již dobře a chůze se vrátí pokud budeš pilně cvičit"

"Ale vždyť cvičím již celé měsíce, ale je to na nic proč?"

"To netuším"

Odpověděl po pravdě ač bolestivě Zane a zahleděl se na tu dokonalou tvářičku, ano….přikývl udělal dobře tenhle chlapec a skončit v očistci či snad v pekle?
Vždy´t by ho to zničilo tak jeho sndělská tvář nepatří nikde jinde než do ráje, chtěl by ho vidět s toužebným výrazem ve tváři, a rozpálenýma líci, vášní připřenýma očima a zakalenýmá touhou a vzrušením, potřebou jen a jen po něm .

"Zane?"

Ozval se mu u ucha tichý hlas.

Překvapeně vzhlédl a pohlédl do…to snad ne.

V duchu zaúpěl, nechtěl na to jít tak rychle vždy´t už se znají jen pátr měsíců, teda on Draeka zná pár let po dobu co byl v tom prapodivném stavu, kdy nevnímal svět uplynulo několik let a no se do něj azmiloval, ale Drea ho přece neznal tak dobře aby se mu mohl dobrovolně odevzdat.

"Zane prosím"

Ozva,ozvalo se zastřeným a roztřeseným hlasem.

"Prosím vem si mě vynes nás oba až na horu osudu"

Zane vykulil oči, jak…ne on to určitě myslel jen jako rčení.

Dreak se po něm natáhl až spadl ze svého kolečkového křesla, zane jej bez řečí jemě uložil do vlastním tělem zahřáté trvávi a jemě se zmocnil Draekových rtů.

Draek mu do těch jeho hebce zasípal podobajíc se stenu a vzrušeně hluboce dýchal.

Zane hopomalu zbavoval oblečení už tu touhu po Dreakově těle nedokázal potlačit už ho nutně potřeboval.

Čas pomalu plynula ti dva byli jen propletení tělu a pohrouženi do vášnivého polibku už se nečekalo na nic.

Zane do Draeka něžně vstoupila a pomaličku mu slíbal jednu zbloudilo slzičku za druhou.

Než poprvé přirazil a pustou mýtinou se nezačaly ozívat slastné výkřiky jmen toho druhého a steny plné zoufalství a touhy po vyvrcholení.

Kapičky potu stékaly po jejich propletených tělech a nastávající chlad se po západu slunce pomalu začal zakusovat do jejich těl, ale oni to nevnímali , protože to byli oni jako jediný ve vesmíru, v tuhle dobu to byla jejich láska vznášející se lesem a sitíc vzduch tak potřebný k životu.

A ač se vám zdá tento příběh příliš krátký pro ně tento čas pamatoval celý život, Dreakovi rodiče Dreaka milovali i přes to, že on miloval muže dreak miloval své své rodiče pro jejich pochopení k němua stavění se k situaci samotné miloval zanrho i přestože, nikdy nezjistil, že se vzdal postu být osudem a nikldy nezjistil ani nejmenší o zaneho minulosti, ale nikdy mu to nevadilo, jediné co měli byla jejich láska a to jim stačilo, nic víc k životu nepotřebovali, nic víc nechtěli,a le měli mnohem, mnohem víc než si kdy představovali.

*

"No nečekal jsem, že jim to uděláš až tak snadné"
Ozval se zvonivý smích.
"ale no tak Higeheste prosím tebe vždy´t si to oba zasloužili dreak za to co si musel protrpět a Zane za to svou nikdy nehynoucí lásku k tomu pozemskému chlapci"
"Ano asi máš prabdu Futurie a když je o tom řeč nechtla by si…"
Opět ten přázvučný smích.
"Ale jistě"



The end
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Gel-chan   ♥♥ Gel-chan ♥♥ | Web | 4. listopadu 2009 v 22:14 | Reagovat

Moc krásné ^^ ..

2 Gel-chan   ♥♥ Gel-chan ♥♥ | Web | 4. listopadu 2009 v 22:15 | Reagovat

Ehm .. pravopis neřešíme hlásek putuje k Ebí ^^.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama