Nemoc...?

1. listopadu 2009 v 16:38 | Majka |  Vaše povídky
Čtvrtá povídka je od Mono-chan. Sugoi povídka! Váážně! XD


*Sasukeho pohled*

"Tak jo, bando, za tu misi vás zvu na ramen." Oznámil nám Kakashi a pravděpodobně se psychicky připravoval na prázdnou peněženku, následkem Narutova apetitu.
"No, sensei, já bych rád šel, ale musím uklízet." Zmizel bleskově Naruto. Zarazil jsem se, stejně jako Sakura, Naruto si nikdy rámen ujít nenechal.
Usadili jsme se ve stánku, Teuchi hned přichvátal.
"Naruto přijde?" Zeptal se s nadějí. Kakashi zavrtěl hlavou a kuchtík posmutněl.
"Nebyl tu přes půl roku. Ale říkal jsem si, že má asi moc práce." Svěsil ramena a pustil se do přípravy.
"Přes půl roku?" Kakashi byl udivený stejně jako já. Teuchi kývl a položil před nás misky s rámenem.

Druhý den jsme se sešli na obvyklý trénink. I Kakashi přišel včas!
"Oběhněte si deset koleček." On sám se začetl do knihy, zatímco my se pustili do běhu. Asi při třetím kolečku jsem si všiml, že Naruto s námi neběží. Ohlédl jsem se a všiml si jeho bezvládně ležícího těla. Rozběhl jsem se k němu, Sakura i Kakashi mě následovali.
"Má to z vyčerpání." Konstatovala ta růžová pijavice, aniž by se ho dotkla.
"Měli bychom ho odnést domů." Ozval se Kakashi a významně se díval na mě.
"No jo, já ho tam odnesu." Zavrčel jsem, aby nebylo vidět, že jsem vlastně rád. Vzal jsem ho do náruče a odešel s ním do jeho bytu. Byl podivně lehký.
Vešel jsem s ním dovnitř a odnesl ho od ložnice. Udivovalo mě, jak je byt čistý, skoro až chorobně uklizený. Jemně jsem ho pohladil po tváři a šel si pro sklenici vody.
Ze zvědavosti jsem prohlédl kuchyni. Zarazilo mě, že lednice i spíž jsou zcela prázdné. Jen ve spíži byla poloprázdná krabice sucharů.
Odešel jsem ven a nakoupil mu, pak mi nějakou dobu zabralo, než jsem všechno vyskládal na místa.
Posadil jsem se k Narutově posteli a čekal, až se vzbudí.

*Narutův pohled*

Zamrkal jsem a zvedl se. 'Co dělám u sebe doma?' Napadlo mě, pak jsem si všiml JEHO.
"Sasuke…?" Zamumlal jsem a Sasuke se na mě podíval.
"To je dost. Omdlel jsi při tréninku." Promluvil.
"A-ha." Vstal jsem a šel se napít. Vytáhl jsem z ledničky láhev s vodou a zarazil jsem se.
"Co to je?" Hlesl jsem bezmocně, při pohledu na horu kalorií v mé lednici. 'To je snad zlej sen.' Pomyslel jsem si, když jsem si prohlížel plnou spíž.
Nakoupil jsem ti, nevadí?" Ozval se Sasuke, který najednou stál za mnou. Donutil jsem se k úsměvu.
"Nevadí, děkuju." Napil jsem se vody. "Asi si půjdu lehnout, mohl bys?" Sasuke kývl a odešel.

*Sasukeho pohled*

Nechal jsem Naruta samotného, v hlavě mi vrtal jeho výraz, když objevil jídlo. Vypadal překvapeně, ale ne radostně, spíš, jako by se měl rozkřičet. Zavrtěl jsem hlavou a přestal na to myslet.

Naruto se stával podrážděnější, všiml jsem si toho. Vždycky jsem si všímal Naruta i jeho nálad. Protože ON je důležitý, důležitější než Sakura, Kakashi, já…moje pomsta. Nikdy bych to nepřiznal, ale je to tak.

Asi po týdnu omdlel opět. Opět jsem ho nesl domů. Zdál se mi ještě lehčí než minule a navíc podivně měkký.
Opatrně jsem ho položil do postele, přičemž jsem mu omylem vyhrnul mikinu i jeho černé triko. Udivilo mě, když jsem pod ním našel další a další… Přes hodně silnou vrstvu jsem se dostal ke kůži, mírně stáhl vrstvu kalhot. Odhalil jsem tím ošklivě vyčnívající pánevní kost. Zalapal jsem po dechu a vrátil Narutovo oblečení do původního stavu. Vydal jsem se do kuchyně, kde jsem zkontroloval ledničku i spíž. Jak jsem čekal, jídlo bylo nedotčené. Chtěl jsem se vrátit za Narutem, když jsem si všiml sešitu s tvrdými deskami, byl pootevřený, neodolal jsem a nakoukl dovnitř. Byl to deník.
Na začátku to byly jen takové jednoduší zápisky.

5. dubna
Zase se na mě díval tím divným pohledem. Copak nevidí, že mě tím zabíjí? Tak moc to bolí.
Sakura mě opět praštila do hlavy, už mě to fakt nebaví…

10. dubna
Přišel jsem na to! Jsem moc ošklivý, aby si mě někdo jako ON mohl všimnout jinak, než jako otravné osoby. Moc tlustý. Nesnáším svoje tělo i démona, co je ve mně zapečetěný!!!


15. dubna
Přestal jsem snídat, cítím se mnohem líp. Na začátku jsem sice míval hlad, ale to už přešlo.

Jenže jsem ještě moc tlustý. Když si vzpomenu, jak jsem se cpal ramenem, chce se mi zvracet. Fůůůj, tolik kalorií.


3. května
Nějakou dobu už ani nevečeřím. Shodil jsem už deset kilo, ON si toho nejspíš ani nevšiml.


10. července
Už vůbec nejím, jen piju vodu. Když mě přeci jen přepadne hlad, dám si kostku ledu, pomáhá to.
ON si toho stále nevšiml…

Úplně jsem se těch zápisků děsil. Došlo mi, co se s Narutem děje.
Měl poznamenáno, co kdy snědl a kolik kdy zhubl.
"Ne, Naruto nemůže mít anorexii." Zamumlal jsem. Udivil mě zápis z minulého týdne.

11. listopadu
Omdlel jsem na tréninku. Když jsem se vzbudil, ON byl u mé postele. Dalo mi moc práce skrýt svou radost. Šel jsem se napít, když jsem otevřel ledničku, zděsil jsem se. Taková hora kalorií, až se mi chtělo brečet. Sasuke se ptal, jestli to nevadí. Donutil jsem se k úsměvu a ujistil ho, že ne.
Chtěl mi tím snad naznačit, že jsem tlustý??? Nemusel, vím to i bez něho.


17. listopadu
Mám mírnou depresi. Může za to ON, nebo Sakura? Asi on, stále si mě nevšímá, nebo mě častuje opovržlivými pohledy….

"Sasuke?" Lekl jsem se, nadskočil a pustil deník na zem.

*Narutův pohled*

Sledoval jsem, jak se Sasuke lekl a nadskočil. Pustil na zem můj deník!
"Naruto…" Nevěděl, co má říct.
"Tys…četls…zapomeň na to!" Vůbec jsem nevěděl, co mám dělat. Najednou jsem se ocitl v Sasukeho obětí. Zmateně jsem se na něho podíval. Pousmál se a…ON mě políbil!!!
"Ale…" Zasekl jsem se. Pohladil mě prstem po tváři.
"Naruto…mám tě...rád."
"Já tě miluju." Objal jsem ho kolem pasu. Usmál se a pohladil mě ve vlasech.
"Já vím, Naruto, já vím."
"A-a tobě nevadí, jak vypadám? Vždyť jsem hrozně tlustej." Všiml jsem si, že se zarazil.
"Naruto, měl bys jíst." Řekl váhavě. Zamračil jsem se. 'To nemyslí vážně! Abych to jako nabral zpátky? Jsem jak bečka, nemůžu přeci začít jíst!'
"Cože? Děláš si srandu? Abych to nabral zpátky?" Vyjel jsem na něho. Sasukeho tvář posmutněla.
"Naruto…" Začal.
"Ne! Nebudu jíst! Chci…chci se ti líbit!" Odsekl jsem prudce.
"Dobře…" Sasuke vypadal, že mě pochopil. Celý den jsme strávili u mě. Sasuke dokáže být úžasný společník, když chce. Nakonec jsem usnul v jeho bezpečné náruči. Poprvé za dlouhou dobu jsem prožil noc bez nočních můr.
"Naruto, vstávej…" Budil mě Sasuke jemným polibkem na nos. Otevřel jsem oči a nárokoval jsem si Sasukeho rty v polibku. Pomaličku jsem vstal a navlékl na sebe vrstvy oblečení. V poslední době mi byla pořád zima. Sasuke se na mě pousmál a vyrazili jsme na trénink.
Sakura už tam na rozdíl od Kakashiho byla a probodávala mě vzteklým pohledem. Asi proto, že jsem přišel se Sasukem. Znervózněl jsem. Sasuke mě chytil za ruku, propletl si své prsty s mými a povzbudivě se na mě usmál.

*Sasukeho pohled*

Všiml jsem si, jak znervózněl, když uviděl Sakuru. Chytil jsem ho za ruku a povzbudivě jsem se na něho usmál, ucítil jsem, jak se uvolňuje. Lehce jsem ho na sebe přitiskl. Královsky jsem se bavil nad Sakuřiným výrazem, málem jí brada spadla na zem. 'Aby jí tam nevlítla moucha.' Ušklíbl jsem se.
"Sasuke-kun…" Kvokla překvapeně, když jsem Naruta lehce políbil a spolu s ním na klíně jsem se posadil pod strom. Naruto se zavrtěl a…zase usnul. Pohladil jsem ho ve vlasech a zamyslel se. Bylo mi jasné, že ho musím donutit jíst, jen jsem nevěděl, jak. 'Musím ho přesvědčit, že není tlustej. Nebo umře!' Napadlo mě. To jsem nemohl dopustit.
Z deníku i Narutova včerejšího chování mi došlo, že ač se to Naruto snaží zakrýt, uvnitř je velice křehké stvoření, které potřebuje něžné zacházení.
Po několika hodinách se objevil Kakashi-sensei s průhlednou omluvou na rtech.
"Gomen, zdržel jsem se na …ehm, snídani s Irukou-senseiem." Pozvedl jsem obočí, že by ne až tak průhledná?
Kakashi se zarazil při pohledu na Naruta poklidně spícího na mém klíně.
"Něco se vám nezdá?" Ušklíbl jsem se a Kakashi potřásl hlavou.
"Ne, ne. Jen…Narutovy problémy, stojíš za nimi ty?" Zpražil jsem ho vzteklým pohledem.
"Ok, chápu." Kakashi odešel probrat ztuhlou Sakuru. Sklonil jsem se k Narutovi, olízl mu ouško a zašeptal:
"Naruto, vstávej." Naruto otevřel oči.
"Zase jsem omdlel?" Zamračil se.
"Ne, už je tu Kakashi." Pomohl jsem mu na nohy.
"A-ha." Zamžikal.
"Takže dnes trénujeme se shurikeny." Oznámil Kakashi. Po nenáročném tréninku nám dal volno a šel na svou vlastní misi.
"Sasuke-kun…"
"Ne." Odpálkoval jsem Sakuru, než mě stihla pořádně pozvat. S Narutem jsem se vydal ke mně. Já měl hlad, ale Naruto asi ne. Naruto se udiveně rozhlížel, no jo, sídlo Uchiha klanu je působivé.
Zamířil jsem do kuchyně, Naruto poslušně ťapkal za mnou.
Po chvilce jsem před něho položil talíř s jídlem.

*Narutův pohled*

Zděšeně jsem na něho zazíral. Myslel jsem, že mě pochopil. Já nemůžu jíst! Když budu jíst, budu ještě tlustší!
"Radši bych vodu." Kníkl jsem tiše. Rozhodně se na mě podíval.
"Naruto…musíš jíst. Když nebudeš jíst, nebudeš silný a nebude z tebe Hokage."
"Bude! A já jíst nebudu!" Prohlásil jsem zatvrzele.
"Naru…" Zbytek jsem neslyšel, protože jsem si zacpal uši. Povzdechl si a snědl obě porce.
"Jsem já tlustý?!" Zvedl si triko. Nemohl jsem z něho pustit oči, z jeho krásných břišních svalů. ON se se mnou nemohl srovnávat, on je úžasný.
"Nejsi." Zavrtěl jsem hlavou a podíval se mu do obličeje, protože si stáhl tričko. Nehorázná škoda.
"Tak vidíš, a to úplně normálně jím." Usmál se na mě.
"Ale…ty to nechápeš…já nejsem ty." Bylo mi do breku. Sasukeho výraz změkl. Přešel ke mně a objal mě.
"No tak, Naru, to bude dobrý." Tišil mě. Pomalu jsem se uklidňoval. Pevně jsem se k němu přitiskl a doufal, že mě nikdy, nikdy nepustí.

*Sasukeho pohled*

Objímal jsem to klubíčko nervů a snažil se přijít na způsob, jak ho přimět, aby pochopil, že není tlustej, naopak.
"Nechceš tu bydlet?" Mělo to ten účinek, jaký jsem čekal.
"Opravdu můžu?" Rozzářil se jako sluníčko.
Naruta jsme přestěhovali během chvíle. Zmizel jsem ve sklepě a vyšel se dvěma rolemi balícího papírů ještě po rodičích, připevnil jsem je na zem. Přešel jsem k překvapenému Narutovi a stahoval z něho jednu vrstvu oblečení za druhou. Nechal jsem mu jen trenky. Zimomřivě se otřásl. Přiměl jsem ho, aby se položil na žlutý papír, a pečlivě jsem ho tlustým modrým fixem obkreslil. Pak jsem si lehl na ten druhý a podal fix Narutovi. Naruto mě pečlivě obkresloval, přičemž se mě jemně, skoro obdivně dotýkal. Poslal jsem ho, aby se oblékl. Sám jsem zatím obě siluety vystřihl a Narutovu jsem nalepil přes svoji. Byla skoro o polovinu menší. Přidělal jsem ji na zeď a ukázal Narutovi. Nevypadal. Že by to viděl. Nahnal jsem ho na váhu - 35 kg. Zatmělo se mi před očima.

Naruta jsem se snažil přesvědčit spoustukrát, obvykle to ovšem skončilo plačícím Narutem v mé náruči a já ho utěšoval. Nedokázal jsem ho přestat milovat, i když by to pro mě bylo jednoduší. Naruto byl osůbka plná komplexů.

*Narutův pohled*

Vzbudil jsem se, pravděpodobně protože jsem necítil Sasukeho konejšivé teplo. Vstal jsem, až se mi zamotala hlava a já se zapotácel. Vešel jsem do kuchyně, kde si Sasuke připravoval vajíčka k snídani. Podíval jsem se na siluety připevněné na zdi. 'Opravdu jsem tak vyhublý?' Zamyslel jsem se. 'Že by mě Sasuke nahlodal?' došel jsem ke skříni se zrcadlem a sundal si vršek. Viděl jsem se jako obvykle…hrozně tlustý a šeredný. Zavřel jsem oči a pomalu jsem si přejížděl od ramen až k tříslům. Žebra jsem si mohl vesele spočítat a i pánevní kost se mi zdála trochu moc vystouplá. 'Takhle by to nemělo být, co?' Mrmlal jsem si v duchu.
"Co to tu nacvičuješ?" Zeptal se najednou Sasuke. Nadskočil jsem leknutím.
"Neděs mě tolik…Sasuke…?" Začal jsem tiše.
"Hmm." Dal mi najevo, že mě poslouchá.
"Opravdu jsem tak hubený, jak to cítím pod rukama?" V Sasukeho očích se objevil smutný výraz, přikývl.
"Počkej chvilku." Vzápětí se vrátil s metrem a omotal mi ho kolem pasu.
"40cm…to není moc." Konstatoval jsem.
"To je dost málo. Já mám 75. Měl bys začít jíst!" Přikrčil jsem se.
"Nenutím tě přeci, abys mi snědl celou ledničku, ale snídaně by tě nezabila." Váhavě jsem kývl a spolu s ním se vydal do kuchyně. Posadil mě ke stolu, do ruky mi vložil vidličku. Zadíval jsem se na vajíčka…nešlo to, nedokázal jsem se přinutit, abych se do toho pustil. Sasuke si povzdechl.
"Zavři oči." Poslech jsem ho. Po chviličce jsem ucítil jeho polibek. Nechal jsem jeho jazyk proniknout do svých úst, přičemž jsem ucítil, jak mi dovnitř šoupl vajíčko, které mě donutil spolknout. Takhle mě pomalu krmil, dokud jsem ho nezastavil.
"Už…nemůžu." Zafuněl jsem. Všiml jsem si pochyb v Sasukeho očích…no, nacpal do mě asi pět lžic…to není moc. Nakonec to dojedl sám a vyrazili jsme na trénink.
Kakashi měl tentokrát zpoždění jen hodinu a tak jsme mohli začít trénovat.
"Budeme trénovat souboje…já budu se Sasukem, Naruto se Sakurou." Začali jsme bojovat, Sakura bojovala jen pomocí taijutsu a svých pěstí, takže to nebyl zas tak souboj, protože co já vím, ona neumí snad žádné jutsu. Najednou se mi zvedl žaludek a já odběhl do křoví, abych vrátil svou snídani.
Vypotácel jsem se zpátky a sedl si ke stromu, na boj se Sakurou jsem neměl ani pomyšlení.
"Je ti něco?" Zajímala se všetečně.
"Nech mě." Zamručel jsem a nevšímal si, že se zas chystá k boji.
"Co se stalo?" Objevil se u mě Sasuke.
"Myslím, že mi snídaně a trénink dohromady moc nesedly." Usmál jsem se ironicky.
"Aha." Najednou nad námi opět stál Kakashi a rozpačitě se drbal ve svém čem roští (na hlavě!).
"Já vám vlastně chtěl oznámit, že máte dva týdny volno…prémie od Tsunade."
"To jste oznámil brzo." Ozvala se Sakura sarkasticky a odešla domů. Pomalu jsem se začal courat domů.
"Zkusíme oběd, ne?" S obavami jsem se na Sasukeho podíval. Nechtěl jsem, aby se opakovalo to se snídaní. "Musíš začít jíst!" Prohlásil a já jsem nedokázal odmítnout.

Začal mě znovu učit jíst. Sebral mi veškeré kalorické tabulky a podobné věci. Zakázal mi veškeré diety a dohlížel, abych jídlo snědl a nevyzvracel ho. Bylo to utrpení, bolelo to. Ale díky Sasukemu jsem to dokázal, i když už nikdy nebudu takový jako dřív. Stále budu hubenější než bych měl, ale už mám poměrně zdravou váhu.

*Sasukeho pohled*

"No vidíš, skoro 60 kilo." Stáhl jsem Naruta z váhy k sobě. Usmál se na mě. Políbil jsem ho, přitiskl na sebe a rukou přejížděl po jeho nahých zádech - vážil se jen v trenkách. Nemohl jsem odolat, přisál jsem se na Narutův krček a ruce přesunul na jeho bradavky. Zachvěl se, tohle jsem za rok a půl našeho soužití ještě neudělal. Jenže jsem svou touhu nemohl udržet, olízl jsem jednu z bradavek.
"Sasuke…" Z Narutova hlasu jsem cítil jeho strach.
"Naruto…věříš mi?" Prudce kývl. "Tak víš, že bych ti nedokázal ublížit." Usmál jsem se jemně. Pohladil jsem ho po tváři a strčil k posteli. Vyjeveně mě sledoval, ale nutil se ke klidu. Klekl jsem si k němu a něžně pečoval o jeho tělo. Hladil jsem jeho bradavky, zatímco můj jazyk opečovával jeho bříško a podbříško.
"Sasuke…" Vzdychl Naruto.
"Ano?" Usmál jsem se, zatímco jsem si rukou pohrával se špičkou Narutova penisu.
"Mi-miluju tě."
"Já vím." Věnoval jsem Narutovi poslední pohled a pohltil jeho úd do úst. Můj blonďáček se slastně prohnul v zádech, když jsem začal rytmicky pohybovat hlavou a jazykem laskat jeho penis. Netrvalo dlouho a Narutovo tělo se otřáslo pod náporem orgasmu. Rychle dýchal a znaveně ležel na posteli. Přelezl jsem k němu a políbil ho. Zpod polštáře jsem vytáhl lubrikant, kterým jsem si hojně potřel prst.
Na přípravě jsem si dal velmi záležet, nechtěl jsem, aby Naruta cokoliv bolelo, takže když jsem do něho pomalu vnikl svým vzrušeným penisem, uslyšel jsem jen slastný sten z Narutových úst. Slastně jsem zasténal a zaklonil hlavu, po tomhle jsem toužil tak dlouho. Jenže jsem na Naruta nemohl spěchat, nechtěl jsem mu ublížit, a tak jsem jen čekal, ale už jsem to dál nedokázal, musel jsem ho mít. Proto jsem si ho teď nenasytně bral a ve stejném tempu, ve kterém jsem přirážel, jsem přejížděl po jeho penisu. Naše steny musela slyšet celá Konoha...nebo alespoň naši nejbližší sousedi.
Po nekonečné době plné slasti Naruto vykřikl a udělal se do mé ruky, neodolal jsem a olízal jsem z ní všechno semeno. Stahy narutových svalů dovedly k vrcholu i mě. Oba jsme se svalili na postel a Naruto se přitulil k mému hrudníku.
"Miluju tě…" Zamumlal Naruto. "Neopouštěj mě prosím." Pomyslel si - což nevěděl - nahlas, než usnul, takže prošvihl moje:
"A já tebe."
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lordqaa Lordqaa | Web | 1. listopadu 2009 v 20:59 | Reagovat

nádherná povídka, úplně mě zamrazilo při čtení a nemohla jsem se odpoutat. jsem zvědavá, jaké budou ty další :)

2 Eclair Eclair | Web | 8. června 2010 v 19:33 | Reagovat

juj O_Ouž jsem měla strach jak to dopadne...ale nakonec jsem se bála zbytečně :D supr

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama