Láska nebo přátelství? 4

21. dubna 2010 v 19:29 | Lea |  Láska nebo přátelství?
Tak konečně další díl.
Začíná to bejt zajímavý =).

4. kapitola
Od té doby se už Koichi nepokusil o žádnou sebevraždu. I když, že by se pořád lísal k Hikaruovi, to taky ne.
"Hikaru, slez ze mě!" poručil mu jednou o přestávce Koichi, když se mu Hikaru posadil na klín.
"Jakto, že ti to teď vadí. Když jsi byl u mě, tak jsi nevypadal, že by ti to vadilo."
"Mně nevadí, že mi sedíš na klíně. Mně vadí, že mi sedíš na klíně, když je tady tolik lidí a všichni se na nás koukaj."
Hikaru natočil hlavu na stranu. "A proč ti to vadí?"
"Copak sem to už neříkal?! Protože se na nás každej kouká!"
"Ale proč ti to vadí?"
Byl Hikaru vždycky takovej? Jestli jo, nějak sem si toho nevšimnul. "Hele, ty seš zvyklej pořád viset kolem krku nějakýmu klukovi, ale já sem teprve nedávno zjistil, že sem na kluky, tak ze mě, prosím slez."
"Ale když z tebe slezu, tak si na to nezvykneš," nedal se Hikaru. "Teď mě tak napadá, že by sis měl zvykat ještě na něco."
Koichi to teď vůbec nechápal. "Na co bych si měl ještě zvykat?" ale hned začal litovat toho, žese zeptal.
Hikaru se usmál. "Přece na tohle." Naklonil se a chtěl Koichiho políbit, ale Koichi ho v poslední chvíli zarazil.
"Tak tohle ne! Dobře, můžeš mně sedět na klíně, ale tohle už nikdy nedělej! Je ti to doufám jasný."
Hikaru na něj udělal smutný očička, ale pak to vzdal. "Fajn. Prozatím toho nechám jestli chceš. Ale navždy to určitě nevydržím. A ty taky ne." Poslední větu už jenom zašeptal.
"Co?! Proč bych to já neměl vydržet?!"
"Chceš se vsadit, kdo vydrží dýl?"
Koichi trochu zaváhal. Ne proto, že by nevěřil, že to vydrží, ale proto, že Hikaru se sází jenom, když ví, že vyhraje. "Fajn, vsadíme se."
"To jsem chtěl slyšet. Takže ten, kdo vyhraje, si den bude moct s tím druhým dělat co chce. Platí?"
Tohle se mně ale vůbec nechce líbit. Určitě něco chystá. "Platí!" souhlasil nakonec.
Dny pomalu ubíhaly a ani jeden z nich se nechtěl vzdát první. Takhle si to aspoň říkal Koichi. Ve skutečnosti by to mělo být asi takhle: *odkašlává si* Minuty pomalu ubíhaly a Koichi už si říkal, že to vzdá. To by ale nesměl být tvrdohlavý jako beran. Takže se jen tak tak držel, aby Hikarua někam nevytáhl a nepolíbil ho.
A podobně to prožíval i Hikaru s tím rozdílem, že se jen tak tak držel, aby ho nepolíbil hned teď, přímo ve třídě, před všema spolužákama ať by se to Koichimu líbilo nebo ne.
Ale oba dva to vydrželiaž do konce školy. Aniž by se rozloučili, odešli každý svou cestou domů.
Ovšem jejich podivné chování neušlo Masashiho "bystrým očkům", a tak se vydal za Koichim, protože ho měl neznámo proč radši, než Hikarua.
"Ehm… Koichi?" upozornil na sebe opatrně.
"Eh… Masashi… co ty tady… ?"
"Jenom sem se chtěl zeptat… Vy ste se pohádali?"
"Co? Kdo?" naprosto nechápavý výraz v jeho tváři.
"Ty a Hikaru." osvětlil mu to Masashi.
"Jo tohle. Ne, nepohádali jsme se. Jenom jsme se vsadili."
"Vsadili? S Hikaruem? Ty ses totálně zbláznil." kulil na něj nevěřícně oči.
"Jo, asi jsem se zbláznil."
"O co jde v tý sázce?"
"Ehm… Kdo dýl vydrží bez toho druhýho."
Teď se Masashiho brada válela někde na zemi, jak mu po tomto tvrzení odpadla od horní čelisti. "Dyť to říkám, zbláznil ses."
"To už sem ti potvrdil, tak to pořád neopakuj, jasný?"
"Dyť víš, jak se Hikaru dokáže kontrolovat. Tuhle bitvu máš předem prohranou, kamaráde. Nejde z toho ještě třeba vycouvat?"
"Vycouvat z toho nejde a i kdyby šlo, tak se nevzdám! A s tím Hikaruovým kontrolováním… neřekl bych, že se v mojí přítomnosti dokáže kontrolovat."
"A ty snad jo?"
"On je na tom hůř. Pořád se po mě sápe a…"
"Co se stane, když prohraješ?" skočil mu Masashi do řeči.
"Proč bych měl prohrávat já? Ten kdo prohraje bude Hikaru. A já si s ním budu moct jeden den dělat, co chci."
"Oooouuuu. Ty si blbec Koichi. Proč si tu sázku přijímal?"
"Protože když vyhraju, budu si s ním…"
"A co když prohraješ? Uvědomuješ si, jaký by to mělo následky?"
Koichi se na chvíli zapřemýšlel. Co by se mnou Hikaru chtěl dělat… Co by se mnou Hikaru chtěl… dělat… Co by se mnou… Teď, když mu to došlo, byl bílý jak stěna, jestli ne bělejší. "Musim vyhrát. Tohle by přece neudělal. To nemůže udělat. Já mu to nedovolím."
íkej si co chceš, ale nemáš šanci vyhrát."
"Šance je tady vždycky. A já se nenechám porazit tím… tím…" nemohl mu přijít na jméno.
Masashimu už bylo jasné, že ho od toho neodradí, a tak ho nakonec nechal být. Rozloučili se a šli každý k sobě domů.
Pokračování příště
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 terkic terkic | Web | 21. dubna 2010 v 20:14 | Reagovat

jůů konečně další část, supeer:-) jsem zvědavá, který z nich to vyhraje, moc zvědavá:-)

2 Aya Yai Aya Yai | Web | 23. dubna 2010 v 11:45 | Reagovat

Au, au, au... To bude bolet xDDD Neeee, já věřím, že vyhraješ Koichi!!! :-D
Už se těším na další kapitolku Lea-chan :3

3 Danashi Danashi | Web | 1. května 2010 v 9:19 | Reagovat

Tak kdopak vyhraje ? :-D

4 Hirotana Naoto Hirotana Naoto | 5. června 2010 v 18:42 | Reagovat

kdy tu bude pokračování?mě se tahle povídka líbí...chtěla bych vědět jak se to bude vyvíjet dál...pls...XD

5 May Darrellová May Darrellová | Web | 7. července 2010 v 18:41 | Reagovat

Ou, tak tohle bude ještě zajímavé... :D Moc se těším na pokráčko ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama